Husova Enarratio Psalmorum: K Husově metodě výkladu žalmů

Příspěvek si klade za cíl seznámit čtenáře s Husovým spisem Enarratio Psalmorum, v němž je podán výklad žalmů 109-118. Úvodem stručně shrnuje okolnosti vzniku díla a jeho dochování, následně představuje autorovy prameny a poukazuje na způsob, jakým s nimi nakládá. Největší část příspěvku je věnována vnitřní struktuře výkladů žalmů a zejména jednotlivých veršů. V malých obměnách se ve výkladech pravidelně opakuje trojčlenné schéma: tematizace verše, jeho parafráze a detailní rozbor vybraných výrazů vykládaného verše. Závěrem je poukázáno na některé problémy spojené s přípravou edice textu v rámci 17. svazku Husových Opera omnia.The article aims at introducing the reader to Hus' treatise Enarratio Psalmorum, which offers interpretation of Psalms 109-118. It shortly summarizes the circumstances of the origin and preservation of the treatise, presents the author's sources and shows how he worked with them. The central part of the study focuses on the internal organization of psalm explanation especially on the structure of the commentaries to individual verses. A tripartite scheme (with minor alterations) is typical of Hus' interpretation: thematization of the verse, its elaborate paraphrase and a detailed analysis of expressions that appear in the verse. In conclusion, the paper points out some difficulties connected with the preparation of a critical edition of this text, which will appear as the 17th volume of Hus' Opera omnia series

K recepci antiky v Kosmově kronice

Příspěvek přináší několik postřehů k vnímání antiky u autora Kosmovy kroniky (1119-1125). Jak už počátkem minulého století ukázal A. Kolář, děkan svatovítské kapituly Kosmas ve větší míře než ostatní soudobí kronikáři ve středoevropském prostoru používá nejenom citáty a parafráze z římských klasiků, ale v rámci historického vyprávění hojně zapojuje i motivy převzaté z řeckořímské mytologie a historie. Autor příspěvku poukazuje na skutečnost, že při charakteristice některých postav stojí v těsné blízkosti křesťanské a pohanské atributy a motivy, aniž by si vzájemně konkurovaly. Může to být dokladem dokončené christianizace českých zemí. V závěru je na vybraném příkladě ilustrována možná mnohovrstevnost některých narážek a odkazů, jež mohly být srozumitelné vzdělaným adresátům díla v Kosmově současnosti, dnešnímu čtenáři však zůstávají zpravidla skryté.The article brings some observations to the reception of antiquity in Cosmas' Chronica Boemorum (1119-1125). It refers to the influential study Kosmovy vztahy k antice (1925) written by A. Kolář, which demonstrated that in his work Cosmas, dean of the church of Prague, quoted the Roman classics and used the motifs from Greek and Roman mythology and history significantly more than other historiographers of the time in the central European region. The article points out that Cosmas puts together Christian and pagan attributes while describing some of his characters without feeling it as discrepancy, which could be a sign of completed Christianization of the Czech territory. At the end there is an example given which illustrates possible "multilayerness" of meaning in some references that could be comprehensible to the educated audience in Cosmas' present, but they are not quite clear to us nowadays

Klaretův Medicaminarius: jeho obsah a základní pramen

Příspěvek je věnován Klaretově didaktické básni Medicaminarius, který se žánrově řadí mezi tzv. regimina sanitatis. Je nastíněn obsah jednotlivých kapitol a u každé z nich je uveden počet veršů převzatých nebo alespoň inspirovaných Klaretovým hlavním pramenem, totiž souborem Regimen sanitatis Salernitanum. Protože v edici textu (Klaret a jeho družina I, ed. V. Flajšhans, 1926) nejsou přejaté verše vyznačeny, druhou část příspěvku tvoří kompletní přehled textových shod obou básní, z něhož mimo jiné vyplývá, že z uvedeného pramene pochází cca 51 % veršů Klaretova spisu.The article deals with Claretus’ didactic poem Medicaminarius (written before 1348), which is one of the many so called regimina sanitatis of the Middle Ages. The content of each chapter is outlined and the number of verses borrowed from its primary source (Regimen sanitatis Salernitanum) is given. As in the edition of the poem (Klaret a jeho družina I, ed. V. Flajšhans, 1926) the exact extent of such borrowings is not indicated, the second part of the paper provides a complete list of verses borrowed from or inspired by the Salernitan Rule of Health. It comes out that about 51 % of the verses come from this very source

Ke Klaretovu spisu Complexionarius

Příspěvek je věnován Klaretově didaktické básni Complexionarius, jejímu popisu a obsahovému rozboru. V kontextu dalších Klaretových děl má spis svým tématem i dobou svého vzniku (pravděpodobně 40. léta 14. století) blízko k regiminu Medicaminarius, zaměřen je ovšem úžeji na výklad o lidských complexiones (povahách) a o jejich proměnách. Pozornost je věnována struktuře textu a tomu, jakým způsobem se v něm odráží nauka o septem res naturales. Autor třídí Klaretovy poznatky k jednotlivým complexiones a nově identifikuje některé textové shody s obdobným výkladem v díle Flos medicinae Scholae Salerni. Jako učební text Complexionarius poskytuje vhled do jedné z oblastí teorie medicíny, jak byla v českém prostředí pěstována v polovině 14. století.The article deals with Claretus’ didactic poem Complexionarius (written before 1348) and provides its description and content analysis. Among other Claretus’ writings it is related to Medicaminarius, a regimen sanitatis written in the same decade. The poem of 944 leonine verses describes the four human complexiones (temperaments) and puts them into context of so called septem res naturales. Structure of the poem and content of each chapter is outlined, Claretus’ method for characterization of each complexio is introduced, and Salernitan Rule of Health is identified as one of author’s sources. As a schooltext, Complexionarius allows us to take a look inside the medical theory as it was taught in the middle of 14th century in Bohemia

Podoby súčasného diagnostického záznamu

Príspevok popisuje základné vlastnosti súčasného českého po latinsky písaného diagnostického záznamu na základe analýzy autentických materiálov získaných z viacerých medicínskych zariadení v ČR. Autori sa zameriavajú na typické charakteristiky tohto typu záznamov ako sú: skracovanie, variabilita v ortografii, vysoká frekvencia morfologických a syntaktickích chýb a používanie eponým.The paper describes main characteristics of the contemporary Czech medical report written in Latin. The presented analysis is based on authentic materials collected from several medical facilities in the Czech republic. The authors concentrate on typical features of such reports, e.g. abbreviations, variability of orthography, high frequency of morphological and syntactic errors and the usage of eponyms

Latinská lékařská terminologie ve světle moderních výukových metod

Výuka základů latinského jazyka na lékařských fakultách je většinou založena na tradiční a konzervativní metodice, která vychází z modelu prezentace komplexních paradigmat vybraného okruhu gramatických jevů, pro něž se postupně hledá uplatnění v široké oblasti lékařských termínů. V inovovaných výukových materiálech je kladen hlavní důraz na to, aby se student učil jednotlivým gramatickým jevům v přímém kontextu s jejich praktickým uplatněním. Okruhy lekcí jsou členěny tematicky – začíná se s termíny z oblasti anatomie (souběžný předmět v prvním roce studia), pokračuje se s klinickými a patologickými termíny, v závěru je plánována lekce věnovaná termínům z oblasti farmakologie a recepturní latiny. Autoři při tvorbě materiálů vycházeli ze statistických analýz frekvence výskytu gramatických i lexikálních jevů, především typických kolokací (metodami korpusové lingvistiky). Velký důraz je kladen na provázanost lekcí z hlediska četnosti použití nových slov i gramatických jevů, diferenciaci lexika dle zaměření jednotlivých oborů a pragmatičnost výuky – ve cvičeních se pracuje i s autentickými materiály (lékařské dokumenty), příp. jsou na jejich základě vytvářena. Inovace spočívá také ve větší míře variability cvičebních schémat (choice gab fill, open gab fill, true/false, matching) a ve využití doprovodného obrazového materiálu, jenž má usnadnit a upřesnit porozumění významu nejběžnějších lékařských termínů, jejich stavbě a uplatnění v náležitém kontextu. Cílovou skupinou inovací jsou studenti bakalářských oborů Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.The article aims to introduce innovative teaching materials for medical Latin for students of undergraduate courses at Faculty of Medicine at Masaryk University. The authors prepared these materials with the emphasis on teaching/learning grammatical and lexical phenomena in accordance with their common usage. They used mainly statistical analyses of grammar forms frequency and typical collocations (using the methods of corpus linguistics). Innovative materials also define the interconnection between particular lessons in terms of recurrence of new words and grammar, vocabulary differentiation according to the specialization of disciplines and teaching pragmatism; the exercises also use authentic materials). The innovation lies also in greater variability of exercise patterns and in the use of multimedia

Łacińska terminologia medyczna w praktyce

The article aims to discuss the use of authentic medical documentation in Latin medical terminology classes for students of medicine during their $1^{st}$ year at Masaryk University in Brno. Despite the limited access to medical records, for students still lacking experience in clinical medicine, as well as for terminology teachers not educated in medicine itself, but in philology, the use of medical documentation proves to be a highly motivating component of training, allowing students to observe how technical medical Latin is used in real life situations as well as making classes more practica

Master Claretus’ Early Didactic Writings on Medicine

Claretus (Bartholomaeus de Solentia) is known as the author of the oldest Latin-Czech dictionaries, but the aim of the article is to introduce his didactic poems Medicaminarius and Complexionarius. Although quite a number of similar school texts were created during the Middle Ages, not many of them originated in the Czech lands. They provide an insight into medical theory as it was taught in Bohemia in the mid 14th century

Latin medical terminology in practice

The article aims to discuss the use of authentic medical documentation in Latin medical terminology classes for students of medicine during their 1st year at Masaryk University in Brno. Despite the limited access to medical records, for students still lacking experience in clinical medicine, as well as for terminology teachers not educated in medicine itself, but in philology, the use of medical documentation proves to be a highly motivating component of training, allowing students to observe how technical medical Latin is used in real-life situations as well as making classes more practical.Tématem příspěvku je používání autentické lékařské dokumentace v hodinách latinské lékařské terminologie pro studenty prvního ročníku LF MU. Přes omezený přístup k lékařské dokumentaci a navzdory nedostatečné zkušenousti studentů prvního ročníku s klinickou medicínou i nelékařskému vzdělání vyučujících se používání lékařské dokumentace v hodinách jeví být vysoce efektivním a motivujícím prvkem výuky, neboť studenti získávají bezprostřední zkušenost s používáním specializované latinské terminologie v praxi.The article aims to discuss the use of authentic medical documentation in Latin medical terminology classes for students of medicine during their 1st year at Masaryk University in Brno. Despite the limited access to medical records, for students still lacking experience in clinical medicine, as well as for terminology teachers not educated in medicine itself, but in philology, the use of medical documentation proves to be a highly motivating component of training, allowing students to observe how technical medical Latin is used in real-life situations as well as making classes more practical

Latin as a Language for Specific Purposes: Its Development and Current Trends

The aticle describes the history of Latin as a language for specific purposes in the field of medicine and presents some current trends in its teaching, such as focusing on vocabulary directly connected with the field of study, using authentic medical reports and documentation for exercise and examples, and providing additional e-learning support materials.Článek popisuje historii vzniku latiny jako jazyka pro specifické účely v oblasti medicíny a prezentuje některé doučasné trendy v jeho výuce, jako např. slovní zásoba orientovaná striktně na studovaný obor, používání autentické lékařské dokumentace pro tvorbu cvičení i jako ilustrativní příklady použití, poskytování doplňujícího e-learningového materiálu k samostatnému studiu